Sourozenecké peklo

30. září 2011 v 18:12

Nevím, proč by se dítě mělo těšiš na sourozence. Je to malý, otravný pytel poblijónů a sranců, neustále řve. Prvorozenému dítěti se přestanou všichni věnovat, mimino se stane středobodem pozornosti. A i když vás všichni budou ujišťovat, že vás budou mít i nadále stejně rádi, lžou. Už nikdy vás nebude mít nikdo tak rád, jako před tím, nikdo se o vás nebude nikdy tolik starat.
Ono se říká, že rodičovská láska se pak dělí dvěma. To je pravda jen poloviční, neboť mladšímu sourozenci se pak ještě vynásobí o to, co jste vy ztratili.
Já mám sestru o pět let mladší, ještě v plínách mi ji hodili na starost. Chodila jsem pro ni do školky, když jsem byla ve druhé třídě. A místo toho, abych po škole letěla s kamarády ven, dvě hodiny jsem s tou malou seděla doma. Mockrát jsem plakala, že chci jít pryč, ale nemohla jsem, naopak jsem si vyslechla spoustu nadávek a výčitek, ať si nevymýšlím, je to moje sestra a tak se musím starat. Když bylo venku krásně a já chtěla jít pryč, musela jsem ji vzít s sebou. Přátelé ji nenáviděli, nikdy jsme se nemohli bavit otevřeně, aby to ten zmetek doma všechno nevyprávěl.
Teď chodí do páté třídy a ještě pořád pro ni musím chodit do družiny, je nemyslitelné, aby byla hodinu doma sama. A já se o ni starala několik hodin denně už v první třídě!
Nenávidím ji, vzala mi úplně celé dětství. To kvůli ní jsem vždycky byla moc dospělá a teď nechci vyrůst, nemám za sebou nejdůležitější etapu života. Mám s ní společný pokoj, pořád mě sleduje, pořád a pořád mluví! Kdyby aspoň nebyla úplně blbá, ale ona ani rozum nepobrala. Kdykoliv jsem někdy něco chtěla, nemohla jsem, aby jí to nebylo líto. Vždycky měla přednost, jsem ,,přece starší, musím to pochopit". Vždycky měla hezčí obrázky, líp zpívala, všichni se s ní mazlili. A já čekala někde v koutě, jestli si mě třeba někdo nevšimne. Nevšimnul.
Tohle není závist, takhle to v rodině funguje.

Na závěr chci podotknout, že dítě má stejně důležitý názor na sourozence jako rodiče, protože je to právě ono, kdo s ním bude sdílet pokoj, hračky. A jestli to starší nikoho dalšího nechce, tak by další dítě na svět přijít nemělo.
 

13. září 2011

13. září 2011 v 20:48
Jestli ještě někdo cekne o hokejistech, rozbiju mu hubu. Neznala jsem je, nezajímají mě.
Zveřejnění fotky nejstrašlivějšího američana se mi nezdá v pořádku. Kdyby se objevila fotka nejstrašlivějšího róma, bylo by z toho zvyšování sociálních dávek. Nehledně na to, co ten člověk udělal, jeho portrét by neměl být zveřejňován a používán k všeobecnému pobavení. Je to taky llidská bytost, ač to tak nevypadá.
Do výběru nejlepších telefonů pro studenta se dostávají hračky za čtrnáct tisíc, není mi jasno, proč jsou v nadpisu zmiňováni studenti a ne milionáři.
A nakonec - nepřijde vám, že se poslední dobou dostává ven nějak moc případů znásilňování vlastní dcery?

Řekněme devátýho září

9. září 2011 v 21:48
Dnešní den je přelomový, neboť jsem dostala svoje první lodičky na podpatku. Ačkoliv, jak mi bylo oznámeno, by mi táta za vysvědčení raději dal pusu, ty nekvalitní zmetky přece jen koupil. V obchodě nepadaly, samosebou. To jsem zjistila, až když jsem po dlaždičkách spěchala do Penny. Abych se vůbec vrátila do hodiny, byla jsem nucena potupně si sundat silonový ponožky. Čímž vyvstal nevyřešitelný problém - s bosejma nohama do školy nemůžu, protože moje prsty v pantoflích vypadají jako ploutve uzpůsobený na běh.
To mně řekněte, kterej debil vymyslel přezouvání?

To byste nevěřili, jakej já mám problém s mladými junáky. Nastíním vám celou svou situaci: Mám pěknou kamarádku, na kterou se všichni obdivně dívají, čímž mi hází naděje, že jejich pohledy patří mně. Samozřejmě nepatří, jak se dozvídám v momentě, kdy procházím někudy sama a nikdo si mě ani nevšime. Mám z toho deprese. Zdechněte, všechny manekýny!

Tak jsem se rozhodla, že se na kluky vykašlu (což ještě není vyznání lesbismu), poněvadž když si někoho našla i má matka, jednoho dne se mně to taky povede. A když ne, svět se neposere.

Dodatek: Nedávno jsem psala přes vzkazník do Penny, jestli by, kurva, nemohli zavést košíky do ruky. Bylo mi řečeno, že to testují. Jdu se jich tedy zeptat, jak pochodili a kdy se toho dočkám na své prodejně. Prosím, napište jim to taky, nebo s tou vlečkou před sebou jednou zdechnu.
 


Pátého srpna

5. srpna 2011 v 20:55
Za měsíc neaktivity může má vytíženost nicneděláním.
K uplynulému červenci se vztahuje několik humorných okamžiků čítajících utahování si z jiných lidí.
Dále se k němu váží chvíle neutrální, tedy doba, kdy ležíte a čekáte, až zahřmí (všimněte si dvojsmyslu - jednak pořád prší a druhak se u nás touto frází označuje postoj, kdy stojíte nebo sedíte a jen blbě čumíte).
A momenty nejhojnější - beznaděj, bezmoc, deprese. Shrnula jsem tuto situaci kamarádce ležící se mnou v peřinách na gauči před televizí asi takto: ,,Ty vole, my tady shnijem." Načež přišla její máma a konstatovala: ,,Vy tady shnijete!"

Hodně peču, žeru a tloustnu.

Neb se matka opět rozhodla pro dovolenou v horách, nezbývá mi než se modlit, že do ní uhodí blesk, jako se nám to málem stalo předloni (A když do ní neuhodí, budu moct znovu ve slohu psát, jak má máma Hysterka málem volala v létě horskou službu.).

Byla jsem se nechat vyfotit na občanku. Klasicky tam vypadám jak debil. Vyretušovali mě jebáky, ale vlasy, výraz a ten zbytek zpravit nedokázali.
Patnáct je neskutečně debilní věk. Když váš znásilní, hůř se za to lidi trestají. A volit stejně nemůžete (Jo, můj jeden hlas to tady celý zachrání.)

Žaludek mám narvanej houbovou smaženicí, takže buď prasknou střeva nebo váha.

Koncem srpna na viděnou, přátelé!

Zákon přitažlivosti

3. července 2011 v 12:00
Slyšeli jste o tom? Co si o tom myslíte?
Používáte jej? Funguje?

25.6. 2011

25. června 2011 v 14:35
Předpokládám, že se všichni máte super, protože já ne. I když jdu vytáhnout síťovej kabel od počítače, omylem to prvně stočim k ledničce.

Zaplaťpánbů, že školní rok končí, neboť jsme ve slohu začali probírat úvahu a jedno z témat, které bychom měli dle pokynů učebnice zpracovat, byl život s rodiči. Jako ukázku jsme dostali už tisíckrát omytej text o matce dříčce a otci, kterej nic nedělá. V závěru autor nezapoměl poznamenat, že oba miluje.
Na dotaz učitelky, jestli to u nás funguje jako po staletí stále stejně, nebo naopak otec zastane většinu práce, jsem se zdržela hlasování, neboť oba dělají hovno.
Při úkolu v pracovním sešitě (stále se bavíme o slohu, resp. úvahách) jsme měli vymyslet, proč STOJÍ ZA TO ŽÍT. Ukázalo se, že znám jen důvody, proč nežít.
Aby si na mě zase učitelka neschladila hlavu, napsala jsem, že můžu dělat, co mě baví a poznávat svět. Což nemůžu, protože je to neslušný a cestování drahý, na což nemám peníze ani dostatečně vzdělanou rodinu. (O jídle jsem se nezmiňovala, předchozí skupina mě upozornila, že to nebrala jako důvod žít.)
A když se bavila o možnosti být s rodinou a přáteli, mě už se chtělo jen smát.

Ha-ha

7. června 2011 v 21:21
Moje vnitřní rozhovory se většinou odehrávají mezi dvěma osobami, ale jestli budu furt sama, rozrosteme se na tři.
Přátele si těžko najdu, ukázalo se, že všichni jsou horečnatě nadšení do sportu. A já se nebudu cpát k cizím lidem s tím, že někomu rozrazím hlavu lítajícím talířem, kopnu mu míč do trní nebo vrazím hokejku do břicha.
Je to tak, přátelé, jedinou věcí, kterou mě bůh neobdařil, je talent na pohyb všeho druhu.
Ač jsem si podle amerických filmů myslela, že by mi šlo rugby, zákaz házení míče dopředu a nutnost umět kopat mě z této iluze svedly.
Tak se teď asi zaměřím na golf.

Otázka: Jak si má zoufalá, nesportovní, vzdělaná puberťačka najít kamarády?

Konec světa započal

3. června 2011 v 20:35
Víte, z čeho Němci serou krev?
Je to Milka. Sedmdesát procent nakažených jsou ženy, proč asi? Viděli jste někdy chlapa, jak si kupuje tabulku čokolády?
V Americe se narodil třetí bílý bizon, čtvrtý přinese apokalypsu. Dle Mayů nám zbývá asi rok a půl, čas potřebný na pomstu za smrt Bin Ládina.
Neuvěřitelně jsem ztloustla a netuším proč. V poslední době platonicky miluju asi deset jedinců mužského pohlaví. Přestaly mi růst vlasy. Jsem středem zájmu některých lidí ze školy, domnívám se, že jde o pozorovatele z vesmíru. Ač bych měla mít průjem ze stravy tvořené pouze třešněmi a tvarohem, nemám.
Přátelé, mně už je všechno jedno.

Jak žít šťastně aneb vlastní sebevědomí

27. května 2011 v 21:40
Neustále omývaným tématem je vlastní sebevědomí. Profláknuté články v časopisech radí, jak si je zvednout, neváhají vás nutit chválit se za každičkou povedenou věc, usmívat se na sebe do zrcadla, naučit se říkat ,,ne" i nejbližším přátelům. České ženy se za nimi ženou jako stádo ovcí a při pohledu na sebe sama do zrcadla a seznamování se se svým vlastním já se snaží rozplakat tak, jak to bylo nastíněno v příslušném magazínu.
Přestaňte brečet a uvědomte si, že cizí lidé se na vás nebudou usmívat ani vás chválit, pokud jim k tomu nedáte podnět. Když si koupíte novou sukni a budete celý den čekat, až vám ji někdo pochvalí, nestane se tak, pokud jste nikdy před tím nikomu nic nepochválili vy. Nečekejte, že se na vás lidé budou usmívat, zatímco vy se šklebíte, protože se na vás ještě nikdo neusmál. Nemyslete si, že vás někdo osloví, když vám při procházce městem z očí sálá vztek, protože jste právě potkala blondýnu s výstavníma nohama a mnohem delšími vlasy.
Všichni chtějí žít šťastně, ale neuvědomují si, že dokud nepomohou být šťastnější ostatním, nikdy toho nedosáhnou.
Nehoňte se za novým autem, oblečením, domem. Žijte s tím, co máte teď a užívejte si to, existují lidé, kteří nemají ani to. Využívejte věcí, které máte k dispozici, naplno.
Dělejte věci, na které máte chuť, nepřemýšlejte nad tím, co by tomu řekli ostatní. Uznávejte názory ostatních a ovědomte si, že každý činí podle svého nejlepšího mínění. Nesnažte se v ostatních přenastavit hodnoty toho, co je v pořádku a co by dělat neměli (Za předpokladu, že věci, které chtějí dělat, neublíží ostatním).
Cesta ke šťastnému životu vede děláním věcí, které si přejete, ne přemýšlením, co tomu řeknou ostatní. A věc nejdůležitější - nepodkopávejte ostatním nohy, neodsuzujte je za jejich činy, i oni se snaží žít tak, jak chtějí. Podporujte je, a oni se s vámi o své štěstí rozdělí.

24.5. 2011

24. května 2011 v 20:24
Zas ta kráva řve, že se pokaždý naseru do koupelny, když tam zrovna chtěla jít. A když jí mile odpovím, ať jde první, tak nasadí ten svůj úžasnej tón, ze kterýho mně je už od narození k zblití a zařve něco v tom smyslu, že by musela mít ,,tolik času jako já".

,,Mě by jako moc zajímalo, prož se nejdeš koupat třeba o půlnoci, když tady o půl jedný ještě chodíš?!!"
,,Já chodím o půl jedný na záchod, ne, že tady JEŠTĚ chodim."

,,Už mě zase bolí drška, já nevim, z čeho to mám. Budeš muset jít nakopit, tady není co jest."
Bodejť by ju nebolelo břicho, sežere po obědě na posezení půl kila bramborovýho salátu, pak skučí, že dostala málo polárkovýho dortu a pořád jí je blbě, chudince. A protože celou noc čumí na bednu, protože ju "hrozně" bolí břicho, celej den prochrápe a večer začne jačet, jak všude překážim a hovno dělám a co ona musí CELEJ den dělat a jak si neodpočne.

Já vážně pomejšlim na sebevraždu.

12.5.

12. května 2011 v 16:31
16:19 Ze zoufalosti hlásím návrat k blogování.

Od té doby, co jsem zhlédla rádoby naučný film (*The secret, skutečně doporučuji vyhledat), se snažím myslet jen a jen pozitivně. A když se mi to na chvíli podaří, vrátí se celá má rodina v čele s tlustou krávou domů, která si už zase nakoupila horu čokolády, aby mohla skuhrat, že je ve všem jak machna a mohla si kopit nový tričko za osm stovek (protože je přece ve všem jak machna), aby pak mohla skuhrat ještě víc, že ani pořádnou kabelku nemá, protože nemá peníze. A že ani na kosmetiku a do kadeřnictví jako jiný ženský nechodí a že by taky vypadala jako ta kráva odspodu, kdyby to všechno dělala. A že já mám tři trička, který musim unosit pět dní v tejdnu, přičemž moje mazové žlázy zahájily nejaktivnější dekádu v životě, je všem snad jasný.
A nejméně úsměvné na tom všem je, že kdyby tejden nekupovala všechny ty sladký sračky, může mít tu pořádnou kabelku a já narvanou skříň. Ale vysvětlete to lidem se vzděláním pouze na papíře.

27.3. 2011 a

27. března 2011 v 20:26
Je pozoruhodné, že matku víc rozruší: ,,Jdu s jedním klukem do knihovny." než ,,Byla jsem se spoustou kluků, kteří holdujou alkoholu, jezdí na motorkách jako šílenci a nebrání se nechráněnému sexu."

12.3.2011 a

12. března 2011 v 18:41
Než jsem zhubla, matka řvala, že jsem tlustá, protože hovno dělám.
Teď řve; Ty sice pořád hubneš, ale jak chceš zhubnout, když věčně hovno děláš?!!

5.3. 2011

5. března 2011 v 19:17
Nakoupila jsem si zásobu bílejch nízkotučnejch jogurtů s lactobacilama za čtyři koruny. Teď jsem těhotná, protože v sobě nosím živý organismy.

Až vám bude foukat do uší, sundejte si tričko a dejte si ho na hlavu (Pokud jste dneska někoho takovýho viděli, pravděpodobně jsem to byla já.).

4.3.2011

4. března 2011 v 21:28
Taky si stříháte vlasy, když se nudíte?

28.2.2011

28. února 2011 v 18:48
Člověk by měl mít svý rituály. Já si vždycky před sraním vezmu na hajzl časopis.
Někdo aplikoval na mou profesorku voodoo. Johohohó!

27.2. 2011

27. února 2011 v 18:31
Za dokonalý příklad nepřímé úměrnosti považuju snížení váhy vs. růst sex-appealu.
Nejsem si ale jistá, jestli jsem byla středem pozornosti díky mému nehasnoucímu osobnímu kouzlu nebo obrovské díře na levý půlce zadku.

24.2. 2011

24. února 2011 v 19:19
19:12 Dneškem započal můj nový život. Obleču kalhoty o velikosti 28, před Vánocema to byly skoro 34.
A dokonce jsem se do nich narvala bez toho, že bych musela skákat nebo zbourat kabinku.
A teď se vůbec nebudu stresovat z toho, že jsem sežrala dva domácí, tukem nasátý vdolky s plnotučným
tvarohem, celou kostkou másla a drobenkou na vrchu a mám furt na něco chuť.

22.1. 2011

22. února 2011 v 16:33
16:29  Nesnášim trapný filmový scény, cítím se trapně.

           Sousedka za mnou přiletěla, že jí kvůli mýmu stepperu duní byt. Asi jí namočim prádlo 
           do močoviny a vyhodim ven, aby věděla, jak si připadám, když musim běhat v mrazu. *
          

          *(močovina = odpadní látky, pot = odpadní látky)

         
         
         

21.2. 2011

21. února 2011 v 10:53
10:53  Pomalu ztrácím svou kuchařskou autoritu. Vždycky když něco peču, zapomenu tam něco dát.
           Jednou tu buchtu neupeču.

Kam dál