Květen 2011

Jak žít šťastně aneb vlastní sebevědomí

27. května 2011 v 21:40
Neustále omývaným tématem je vlastní sebevědomí. Profláknuté články v časopisech radí, jak si je zvednout, neváhají vás nutit chválit se za každičkou povedenou věc, usmívat se na sebe do zrcadla, naučit se říkat ,,ne" i nejbližším přátelům. České ženy se za nimi ženou jako stádo ovcí a při pohledu na sebe sama do zrcadla a seznamování se se svým vlastním já se snaží rozplakat tak, jak to bylo nastíněno v příslušném magazínu.
Přestaňte brečet a uvědomte si, že cizí lidé se na vás nebudou usmívat ani vás chválit, pokud jim k tomu nedáte podnět. Když si koupíte novou sukni a budete celý den čekat, až vám ji někdo pochvalí, nestane se tak, pokud jste nikdy před tím nikomu nic nepochválili vy. Nečekejte, že se na vás lidé budou usmívat, zatímco vy se šklebíte, protože se na vás ještě nikdo neusmál. Nemyslete si, že vás někdo osloví, když vám při procházce městem z očí sálá vztek, protože jste právě potkala blondýnu s výstavníma nohama a mnohem delšími vlasy.
Všichni chtějí žít šťastně, ale neuvědomují si, že dokud nepomohou být šťastnější ostatním, nikdy toho nedosáhnou.
Nehoňte se za novým autem, oblečením, domem. Žijte s tím, co máte teď a užívejte si to, existují lidé, kteří nemají ani to. Využívejte věcí, které máte k dispozici, naplno.
Dělejte věci, na které máte chuť, nepřemýšlejte nad tím, co by tomu řekli ostatní. Uznávejte názory ostatních a ovědomte si, že každý činí podle svého nejlepšího mínění. Nesnažte se v ostatních přenastavit hodnoty toho, co je v pořádku a co by dělat neměli (Za předpokladu, že věci, které chtějí dělat, neublíží ostatním).
Cesta ke šťastnému životu vede děláním věcí, které si přejete, ne přemýšlením, co tomu řeknou ostatní. A věc nejdůležitější - nepodkopávejte ostatním nohy, neodsuzujte je za jejich činy, i oni se snaží žít tak, jak chtějí. Podporujte je, a oni se s vámi o své štěstí rozdělí.

24.5. 2011

24. května 2011 v 20:24
Zas ta kráva řve, že se pokaždý naseru do koupelny, když tam zrovna chtěla jít. A když jí mile odpovím, ať jde první, tak nasadí ten svůj úžasnej tón, ze kterýho mně je už od narození k zblití a zařve něco v tom smyslu, že by musela mít ,,tolik času jako já".

,,Mě by jako moc zajímalo, prož se nejdeš koupat třeba o půlnoci, když tady o půl jedný ještě chodíš?!!"
,,Já chodím o půl jedný na záchod, ne, že tady JEŠTĚ chodim."

,,Už mě zase bolí drška, já nevim, z čeho to mám. Budeš muset jít nakopit, tady není co jest."
Bodejť by ju nebolelo břicho, sežere po obědě na posezení půl kila bramborovýho salátu, pak skučí, že dostala málo polárkovýho dortu a pořád jí je blbě, chudince. A protože celou noc čumí na bednu, protože ju "hrozně" bolí břicho, celej den prochrápe a večer začne jačet, jak všude překážim a hovno dělám a co ona musí CELEJ den dělat a jak si neodpočne.

Já vážně pomejšlim na sebevraždu.

12.5.

12. května 2011 v 16:31
16:19 Ze zoufalosti hlásím návrat k blogování.

Od té doby, co jsem zhlédla rádoby naučný film (*The secret, skutečně doporučuji vyhledat), se snažím myslet jen a jen pozitivně. A když se mi to na chvíli podaří, vrátí se celá má rodina v čele s tlustou krávou domů, která si už zase nakoupila horu čokolády, aby mohla skuhrat, že je ve všem jak machna a mohla si kopit nový tričko za osm stovek (protože je přece ve všem jak machna), aby pak mohla skuhrat ještě víc, že ani pořádnou kabelku nemá, protože nemá peníze. A že ani na kosmetiku a do kadeřnictví jako jiný ženský nechodí a že by taky vypadala jako ta kráva odspodu, kdyby to všechno dělala. A že já mám tři trička, který musim unosit pět dní v tejdnu, přičemž moje mazové žlázy zahájily nejaktivnější dekádu v životě, je všem snad jasný.
A nejméně úsměvné na tom všem je, že kdyby tejden nekupovala všechny ty sladký sračky, může mít tu pořádnou kabelku a já narvanou skříň. Ale vysvětlete to lidem se vzděláním pouze na papíře.