Sourozenecké peklo

30. září 2011 v 18:12

Nevím, proč by se dítě mělo těšiš na sourozence. Je to malý, otravný pytel poblijónů a sranců, neustále řve. Prvorozenému dítěti se přestanou všichni věnovat, mimino se stane středobodem pozornosti. A i když vás všichni budou ujišťovat, že vás budou mít i nadále stejně rádi, lžou. Už nikdy vás nebude mít nikdo tak rád, jako před tím, nikdo se o vás nebude nikdy tolik starat.
Ono se říká, že rodičovská láska se pak dělí dvěma. To je pravda jen poloviční, neboť mladšímu sourozenci se pak ještě vynásobí o to, co jste vy ztratili.
Já mám sestru o pět let mladší, ještě v plínách mi ji hodili na starost. Chodila jsem pro ni do školky, když jsem byla ve druhé třídě. A místo toho, abych po škole letěla s kamarády ven, dvě hodiny jsem s tou malou seděla doma. Mockrát jsem plakala, že chci jít pryč, ale nemohla jsem, naopak jsem si vyslechla spoustu nadávek a výčitek, ať si nevymýšlím, je to moje sestra a tak se musím starat. Když bylo venku krásně a já chtěla jít pryč, musela jsem ji vzít s sebou. Přátelé ji nenáviděli, nikdy jsme se nemohli bavit otevřeně, aby to ten zmetek doma všechno nevyprávěl.
Teď chodí do páté třídy a ještě pořád pro ni musím chodit do družiny, je nemyslitelné, aby byla hodinu doma sama. A já se o ni starala několik hodin denně už v první třídě!
Nenávidím ji, vzala mi úplně celé dětství. To kvůli ní jsem vždycky byla moc dospělá a teď nechci vyrůst, nemám za sebou nejdůležitější etapu života. Mám s ní společný pokoj, pořád mě sleduje, pořád a pořád mluví! Kdyby aspoň nebyla úplně blbá, ale ona ani rozum nepobrala. Kdykoliv jsem někdy něco chtěla, nemohla jsem, aby jí to nebylo líto. Vždycky měla přednost, jsem ,,přece starší, musím to pochopit". Vždycky měla hezčí obrázky, líp zpívala, všichni se s ní mazlili. A já čekala někde v koutě, jestli si mě třeba někdo nevšimne. Nevšimnul.
Tohle není závist, takhle to v rodině funguje.

Na závěr chci podotknout, že dítě má stejně důležitý názor na sourozence jako rodiče, protože je to právě ono, kdo s ním bude sdílet pokoj, hračky. A jestli to starší nikoho dalšího nechce, tak by další dítě na svět přijít nemělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lennroe Lennroe | 30. září 2011 v 21:10 | Reagovat

Ideální jsou pochopitelně dvojčata, ale tohle je pravda, je to tak skoro všude mladší je mazlíček, všechno dostane a na staršího se sere. Těžko říct, jestli se s tím dá něco dělat.

2 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 6. října 2011 v 13:21 | Reagovat

Já jsem nejmladší, tak těžko říct jestli se na mě sourozenci dívali stejně :) Ale vzhledem k tomu v jaké rodině jsem vyrůstal, tak bych řekl, že sourozenci mě možná měli radši než rodiče :D

3 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 4. února 2012 v 16:48 | Reagovat

Zajímavý názor (poseldní odstavec). Na tuhle problematiku se jako jedináček budu vždycky dívat jinak, nebudu nikdy chápat, proč někteří svoje sourozence nenávidí. Protože bych sama nějakého brala.
Na druhou stranu chápu, že tě to musí vytáčet. Jako malá jsem chodila do školy sama od první třídy a spolužačky ségra, co chodí do šesté jde sama jen zřídkakdy...
Ten pocit být druhý jsem zažila minulý rok, co se k nám přestěhoval nemocný děda, naši chodili do práce a já musela být celou dobu doma, kdyby náhodou, přestrěhovali mě z pokoje do ložnice k mamce, kde jsem měla dva metry čtvereční plus postel, úkoly psala na zemi. A všechno se točilo kolem něj.
A s mladším sourozencem by to bylo nejspíš stejné, ale pořád bych teď tvrdila, že bych to brala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama